Svalové křeče u psů: Pochopení příčin, příznaků a první pomoci

Svalové křeče, záškuby a záchvaty jsou znepokojující jevy, které mohou postihnout naše čtyřnohé přátele. Zatímco některé případy mohou být mírné, jiné signalizují vážnější zdravotní problém vyžadující okamžitou veterinární péči. Tento článek se zaměřuje na pochopení různých typů svalových křečí u psů, jejich potenciálních příčin, rozlišování mezi jednotlivými stavy a poskytování adekvátní první pomoci.

Co jsou svalové křeče a jak se projevují?

Svalové křeče u psů se mohou manifestovat různě. Může jít o:

• Svalové záškuby: Tyto mohou být lokalizované na jedné části těla, například škubání nohy, nebo se mohou projevit na celém těle.
• Ztuhlost svalů: Zvíře může vykazovat neobvyklou strnulost v pohybu, podobnou té, která je pozorována u tetanu.
• Třes: Jemné nebo silnější třesení celého těla nebo jeho částí.
• Ztráta rovnováhy: Pes se může potýkat s udržením stability, což může vést k pádu nebo nejisté chůzi.

Je důležité si uvědomit, že tyto příznaky mohou být projevem mnoha různých stavů, od méně závažných až po život ohrožující.

Tetanus u psů: Skryté nebezpečí z půdy

Jednou z příčin svalových křečí může být tetanus, bakteriální onemocnění způsobené bakterií Clostridium tetani. Tato bakterie se vyskytuje v půdě a jejím zdrojem mohou být i trávní osiny, cizí tělesa v podkoží nebo hluboké rány. Bakteriální toxin, známý jako tetanospasmin, napadá nervové buňky a způsobuje typickou svalovou ztuhlost (spazmus).

Typické příznaky tetanu u psů zahrnují:

• Ztuhlost poraněné končetiny a kulhání.
• Křeč žvýkacích svalů s charakteristickým "sardonickým úsměvem".
• Nadměrné slinění v důsledku spasmu polykacích svalů.
• Toporný pohyb, podrážděnost a lekavost.
• Zvýšená citlivost na světlo, které zhoršuje ztuhlost.
• V pokročilých případech může dojít k celkovému ochrnutí, vzestupu tělesné teploty a v důsledku postižení dýchacích svalů i k udušení.

Prevence tetanu spočívá v aktivní imunizaci psů vhodnou vakcínou. V případě podezření na tetanus je nezbytná okamžitá návštěva veterináře.

Epilepsie u psů: Když mozek ztratí kontrolu

Epilepsie je chronické neurologické onemocnění charakterizované opakovanými záchvaty. Tyto záchvaty vznikají v důsledku abnormální elektrické aktivity v mozku. U psů rozlišujeme několik typů:

1. Primární (idiopatická) epilepsie:

• Jedná se o nejčastější formu epilepsie, jejíž přesná příčina není známá, ale předpokládá se genetická návaznost.
• Často se objevuje mezi prvním a třetím rokem života.
• Některá plemena psů mají k této formě predispozici.

2. Sekundární epilepsie:

• Tato forma je způsobena jiným onemocněním nebo faktorem ovlivňujícím mozek.
• Příčinami mohou být infekce nervového systému, mozková mrtvice, nádory na mozku, hydrocefalus (častý u brachycefalických plemen), onemocnění jater (jaterní encefalopatie), onemocnění ledvin, srdeční problémy, nebo metabolické poruchy jako hypoglykémie či hyperglykémie (diabetes).
• Otravy mohou rovněž vést k epileptickým záchvatům.

Jak může epileptický záchvat u psa vypadat?

• Grand mal záchvat: Nejznámější forma, kdy pes upadne do bezvědomí, projevují se silné křeče, může dojít k pomočení či pokálení, a objevuje se pěna u huby.
• Petit mal záchvat: Lehčí forma, kdy pes zůstává při vědomí, ale projevuje se těkavým pohybem očí, záškuby uší či pysků a nevnímá okolí.

Klastry a status epilepticus: Pokud pes prodělá více než dva záchvaty během 24 hodin, hovoříme o klastrech. Pokud na sebe záchvaty navazují nebo jeden záchvat trvá déle než 10 minut, jedná se o status epilepticus, což je život ohrožující stav vyžadující okamžitou veterinární pomoc.

První pomoc při záchvatu u psa

Během záchvatu je klíčové zachovat klid a zaměřit se na bezpečnost psa:

• Zajistěte bezpečné prostředí: Odstraňte z okolí předměty, o které by se pes mohl zranit. Pokud je to možné, přemístěte psa na rovnou a měkkou podlahu, aby nespadl z výšky (např. z gauče či schodů).
• Nesahejte do tlamy: Nikdy se nesnažte psovi vytahovat jazyk ani mu nic vkládat do tlamy. Hrozí vážné poranění vám i psovi. Jazyk se psům nezapichuje.
• Chlazení: Pokud záchvat trvá déle a pes se nadměrně zahřívá (nad 40 °C), je možné chladit jeho končetiny a břicho, ideálně ponořením do vlažné vody.
• Sledování a záznam: Pokud situace dovoluje, pořiďte videozáznam záchvatu pro veterináře. Zaznamenejte si jeho průběh, délku a případné další příznaky.
• Po záchvatu: Pes může být po záchvatu dezorientovaný. Připněte ho na vodítko, abyste předešli případným únikům. Zvíře potřebuje klid a odpočinek.
• Veterinární péče: Po prvním záchvatu v životě je nezbytná okamžitá návštěva veterináře k určení příčiny a nasazení vhodné léčby. V případě dlouhotrvajících nebo opakovaných záchvatů volejte veterinární pohotovost.

Rozlišování mezi tiky a svalovými záškuby

Zatímco některé příznaky se mohou překrývat, tiky u psů jsou obvykle méně závažné a mohou být způsobeny například stresem, únavou nebo jako vedlejší účinek některých léků. Projevují se jako drobné, opakované záškuby svalů, často na obličeji nebo končetinách.

V případě jakýchkoli neobvyklých svalových projevů u vašeho psa je vždy nejlepší konzultovat situaci s veterinárním lékařem. Preventivní prohlídky a včasná diagnostika mohou zachránit zdraví i život vašeho čtyřnohého společníka.